Velký test ochucených vod

Voda, cukr, umělé aroma, sem tam kapka ovocné šťávy. A někdy také porce chemických konzervantů. Takové jsou balené ochucené vody. Otestovali jsme jich 28. K běžnému pití se příliš nehodí, doporučujeme je pít v rozumném množství spíše pro doplnění energie v horkých letních dnech a při zvýšené fyzické zátěži. Na novém testu opět spolupracoval portál AkcniCeny.cz a opět zde máte možnost jako na jediném místě na internetu si test přečíst či kompletně stáhnout v PDF.

Přeslazená voda s chutí ovoce, které v ní není

Ve všech kromě jedné je cukr. Dokonce i v těch, které jsou přislazovány sladidly. A ve všech je aroma – i v těch, které v sobě mají nějakou tu kapku ovocné šťávy. Cukr a aromata jsou (pochopitelně kromě vody) hlavními složkami ochucených vod, které v poslední době v mnoha nových chutích zaplavují hypermarkety.

A všechny jsou pro uhašení žízně nevhodné. Zejména pro děti. Vytvářejí totiž nesprávné výživové návyky, které se mohou v dospělosti neblaze podepsat na jejich zdraví. Cukr (ale i sladidla) zvykají děti na intenzivně sladkou chuť, kterou pak trvale vyžadují. A aroma zase na aromaticky výrazné potraviny, což může vést k tomu, že dítě bude odmítat běžné „nearomatizované“ potraviny. Bílý jogurt s čerstvými malinami jim pak chutná méně než kupovaný malinový jogurt, kde chuť ovoce obstarává malinové aroma.

„Pozitivní přínos těchto nápojů pro výživu lze jednoduše označit za nulový a měly by být jen občasnou součástí jídelníčku,“ říká Jan Pánek z Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT), kde jsme nechali otestovat 28 ochucených vod balených v PET lahvích.

Čím později je dítě potká, tím lépe

Vody jsou „kalorickou bombou“ i pro děti. Jen počítejme: všechny nápoje v testu určené dětem obsahovaly kolem 40 gramů cukru na litr. S půllitrem takového nápoje si tak desetileté dítě vyčerpá téměř polovinu své denní dávky cukru. Co je ale horší, i v tomto věku si dítě stále ještě dotváří návyk na sladkou chuť, který ho bude provázet celý život. „Čím později se s nimi dítě setká, tím pro něj lépe,“ míní Jan Pánek.

Místo ovoce umělé aroma

A jak vody chutnaly? „Nebyl tady žádný vyloženě špatný nápoj, který by měl nějaké chuťové vady. U řady z nich ale bylo vidět, nebo spíš cítit, že obsahují syntetické příchutě,“ shrnula výsledky sensorického testu Jana Dostálová z VŠCHT, která vody hodnotila spolu s dalšími 31 lidmi.

Každou vodu ochutnalo a ohodnotilo 16 lidí (porotci byli rozděleni do dvou skupin), kteří většinou tento typ nápoje běžně pijí. Známkovali je školními známkami od jedničky do pětky. A průměrná známka byla vskutku průměrná – 2,8. Nejvíce ze všech chutnala Dobrá voda Malina a Korunní Malinovka.

Proč konzervanty? Jde to i bez nich

S cukrem a umělými aromaty negativa těchto nápojů nekončí. Řada z nich, bohužel většinou ty určené malým dětem, obsahuje chemické konzervační látky.

Mají testované nápoje vůbec nějaká pozitiva? Snad to, že v nich nejsou umělá barviva a obsah dusičnanů byl u všech hluboko pod limitem.

A ještě, mohou sloužit jako rychlý zdroj energie. Jak se ukázalo, nejsou slazeny jen cukrem, ale stále častěji levnějším glukózo-fruktózovým sirupem, někdy i samotnou fruktózou (ovocným cukrem), které dokáže organismus využít prakticky okamžitě.

Moc o nich nevíme. A obaly to neprozradí

Všechny testované vody měly ve složení aroma. Víme ale vůbec, co to je? Podle předpisů jsou to „chemické aromatické látky, které mohou mít přírodní i syntetický původ“.

Což je velmi široký pojem, kam se vejdou jak látky přírodní, které se získávají třeba z ovoce, tak látky, které vznikly čistě chemickou cestou.

Zda jde o první, nebo druhý případ, se z etiket nedozvíme, uvádět druh aromatu totiž není povinné. Můžeme jen předpokládat, že pokud by bylo aroma přírodní, výrobci se s tím rádi pochlubí. A druhá jistota je, že přírodní aromata jsou velmi drahá, takže se používají mnohem méně než aromata „umělá“.

Přírodní, nebo umělá?

Jaký je mezi nimi rozdíl? Přírodní aromata se vyrábějí z přírodních, rostlinných nebo živočišných surovin. Umělá se vyrábějí chemickou cestou, ale k výrobě se smějí používat jen potravinové suroviny. Rozeznat, které z nich je ve výrobku, je pro spotřebitele velmi obtížné.

„Přírodní malinové aroma“ znamená, že 95 % složek pochází z malin. Když je ale na obale vody s malinou jen „přírodní aroma“ bez bližšího upřesnění, jaké je tam ovoce, znamená to, že aroma bylo vyrobeno z přírodních surovin, ale už to nemusí být z maliny. Může to být třeba extrakt z kosatce nebo z řepy. Nemá s malinou kromě malinové chuti dodané uměle nic společného.

Pokud by výrobce použil malinovou šťávu nebo alespoň přírodní aroma, určitě by se tím na etiketě pochlubil. Pokud je tedy na obale „malinové aroma“ bez slůvka „přírodní“ s velkou pravděpodobností se bude jednat o aroma umělé.

Tisíce druhů

Výrobci potravin mají k dispozici zhruba 2 500 schválených aromat, což je asi sedmkrát víc než schválených přídatných látek, „éček“.

A také je hojně používají. Najdete je v hotových pokrmech, různých ovocných jídlech, nápojích i masných výrobcích. Dodávají jim vůni a chuť, nebo ji zesilují, ale také mohou zamaskovat nízkou kvalitu surovin, nebo je dokonce úplně nahradit. Aroma může dodat meruňkovou chuť ovocným knedlíkům, které jsou sice plněny náplní z meruněk, ale k těm jsou kvůli ceně hojně přidána i jablka, jejichž chuť je třeba zamaskovat.

Z čeho se aromata skládají? A co tedy vlastně konzumujeme? Těžko říct. Z etiket se to nedozvíme. A možná to přesně nevědí ani výrobci potravin, kteří si je kupují hotové od specializovaných firem.