Bezpečný sběr hub: 5 jedovatých hub, které mohou být zaměněny za poživatelné

 

Houbaření je oblíbeným koníčkem, který spojuje přírodu, dobrodružství a kuchyni. Při sběru hub je však důležité mít dostatečné znalosti pro rozpoznání jedovatých druhů a jejich odlišení od těch jedlých. Některé jedovaté houby se mohou velmi podobat těm, které jsou chutné a bezpečné ke konzumaci, což může způsobit zdravotní komplikace a otravy. Zde je několik příkladů hub, které lze snadno zaměnit.

 

1/ Muchomůrka růžovka vs. Muchomůrka tygrovaná

 

Muchomůrka růžovka

Muchomůrka tygrovaná

 

Ve světě muchomůrek existuje mnoho druhů s různými tvary, barvami a charakteristickými znaky. Mezi těmi, které mohou způsobit záměny a následné potíže, je muchomůrka růžovka (Amanita rubescens, také známá jako masák) a muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina). Tyto dva druhy jsou si podobné svým vzhledem.

 

Klíčovým rozlišovacím znakem mezi těmito dvěma muchomůrkami je vroubkovaný límeček, který se nachází pod kloboukem houby. Límeček muchomůrky růžovky je vroubkovaný a zdá se být složen z drobných zoubků podobných rýhám na minci. Naopak muchomůrka tygrovaná má hladký límeček bez zoubků.

 

Dalším faktorem, který může pomoci rozlišit tyto druhy, je barva nohy a klobouku. Muchomůrka růžovka by měla mít růžovou nohu a klobouk, ale tento znak nemusí být vždy konzistentní v závislosti na stáří houby a prostředí, ve kterém roste. Růžovka se vyskytuje ve všech typech lesů od jara do podzimu.

 

2/ Holubinka trávozelená vs. Muchomůrka zelená

 

Holubimka trávozelená

Muchomůrka zelená

 

Holubinka trávozelená (Russula aeruginea) je jedním z oblíbených druhů mezi houbaři a je známa svou lahodnou chutí. Avšak, existence prudce jedovatého druhu muchomůrky, známé jako muchomůrka zelená (Amanita phalloides), může radost rychle zkazit a vést k záměně, která může mít fatální následky.

 

Rozpoznání těchto dvou druhů spočívá v několika klíčových znacích. Holubinka trávozelená nemá prstýnek ani pochvu na třeni, což je charakteristický znak. Na druhou stranu, muchomůrka zelená má na spodní straně třeně charakteristickou strukturu nazývanou "kalich smrti". Tato pochva, která se někdy podobá baňce, je známkou prudké jedovatosti druhu muchomůrky zelené.

 

Kromě toho může hrát roli také barva nohy a klobouku. Holubinka trávozelená má bílou a křehkou nohu, zatímco muchomůrka zelená má zelenavý klobouk, což může být dalším indikátorem rozdílu mezi těmito druhy.

 

3/ Liška obecná vs. Hlíva olivová

 

Liška obecná

Hlíva olivová

 

Mezi množstvím druhů hub, které rostou v našich lesích, jsou liška obecná (Cantharellus cibarius) a hlíva olivová (Omphalotus olearius) dvěma druhy, které mohou být nečekaně podobné, ačkoliv mají odlišné vlastnosti a chuťové charakteristiky.

 

Liška obecná je vyhledávanou a oblíbenou jedlou houbou, která se vyznačuje žlutým až oranžovým kloboukem, často zprohýbaným na okrajích. Její dužina je bílá a křehká. Naopak, hlíva olivová má nálevkovitý tvar klobouku a výrazně nažloutlý až hnědavý klobouk. Klíčovým rozlišovacím znakem mezi těmito druhy je přítomnost nebo absence prstýnku na třeni. Liška obecná nemá prsten a její třeň je hladký. Hlíva olivová má naopak prsten na třeni a pod ním charakteristickou olivově zbarvenou část.

 

Hlíva olivová je jedovatou houbou. I když nezpůsobuje vážné otravy, konzumace této houby může způsobit žaludeční potíže a nepříjemné symptomy. Proto je důležité být schopen odlišit tyto dva druhy, abyste se vyhnuli nechtěným zdravotním komplikacím.

 

4/ Ryzec smrkový vs. Ryzec kravský

 

Ryzec smrkový

Ryzec kravský

 

Ve světě hub také najdeme skupinu známou jako ryzce. Mezi ně patří ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) a ryzec kravský (Lactarius torminosus), dvě houby, které mohou mít velmi podobný vzhled. Jedlý je ale pouze ryzec smrkový.

 

Klíčovým bodem pro rozlišení mezi těmito dvěma druhy je tzv. "mléko", které vytéká po poranění houby. Ryzec smrkový má mléko, které je oranžové, zatímco ryzec kravský vytváří bílé mléko. Tento znak může být významným indikátorem pro rozlišení mezi těmito druhy.

 

Rozpoznání je také usnadněno barvou klobouku. Ryzec smrkový má oranžový až hnědý klobouk s tmavými fleky, zatímco ryzec kravský má šedobílý klobouk s nádechem modré. Starší exempláře ryzce smrkového mohou mít na klobouku zelené fleky, což může být dalším identifikačním znakem.

 

5/ Hřib kovář vs. Hřib satan vs. Hřib kříšť

 

Hřib kovář

Hřib satan

Hřib Kříšť

 

Hřibovité houby patří k oblíbeným cílům houbařů díky své chutné dužině a charakteristickému vzhledu. Mezi těmito druhy existují tři, které mohou být zaměněny nebo jsou spojovány s potenciálními riziky: hřib kovář (Neoboletus luridiformis, dříve Boletus erythropus), hřib satan (Rubroboletus satanas) a hřib kříšť (Caloboletus calopus).

 

Hřib kovář je chutnou a oblíbenou houbou, ale je třeba si dát pozor na jeho mírnou jedovatost. Rozpoznání spočívá ve výrazném hnědém klobouku a červeně zrnitém třeni. Když se hřib kovář rozkrojí, řezná plocha zmodrá. Většinou roste v kyselých půdách v jehličnatých lesích.

 

Hřib satan, na druhou stranu, je vzácnou a nebezpečnou jedovatou houbou. Jeho bělavý až našedlý klobouk a bílá až bělavá dužina na řezu jej odlišuje od hřibu kováře. Hřib satan roste spíše v listnatých lesích a je známý svou jedovatostí i v syrovém stavu.

 

Hřib kříšť je také druhem, který se může zaměnit s hřibem kovářem. Má šedobílý klobouk a světle žluté ústí rourek a horní část třeně, která přechází do červené. Tato houba je mírně jedovatá a velmi hořká.

 

6/ Pečárka polní, pečárka ovčí vs. Pečárka zápašná

 

Pečárka polní

Pečárka ovčí

Pečárka zápašná

 

Existuje několik druhů pečárek, které mohou být matoucí a obtížně rozlišitelné. Dva takové druhy jsou pečárka polní (Agaricus campestris) a pečárka ovčí (Agaricus arvensis), které mohou být často zaměňovány s pečárkou zápašnou (Agaricus xanthodermus).

 

Pečárky polní a ovčí jsou oblíbené. Oba druhy mají bílý až šedivý klobouk, pod nímž se nachází volné rourky. Pečárka polní má ale často tmavší uprostřed klobouku a světlejší okraje, zatímco pečárka ovčí má klobouk světlejší a výrazněji členěný.

 

Pečárka zápašná je zvláštní tím, že má výraznou citrusovou vůni a žloutne po poškození. To je klíčovým rozpoznávacím znakem, který by vás měl upozornit na možnou jedovatost této houby. Pečárka zápašná může způsobit zažívací potíže a alergické reakce u některých lidí.